Dát vale firmě, kde děláš první koncipientské kroky, není jednoduché. Alespoň pro velkou část právníků. Mnohdy ti ale nic jiného nezbývá a pravděpodobně brzy zjistíš, že to bylo správné rozhodnutí. Sepsali jsme pár důvodů, proč koncipienti mění dres.
Ještě při škole nebo hned po státnicích má jen málokdo jasno. S prvními případy a projekty si však právník třídí představy – zjišťuje, které odvětví práva mu je nejblíž, jestli ho baví kontakt s klienty, má radši medializované kauzy nebo mu vyhovuje stát v pozadí. Až poté mu dojde, že ho stávající kancelář možná tlačí do specializace nebo role, která mu není blízká. Nemá možnost pracovat pro klienty z oblíbeného odvětví a většinou ani nemůže sbírat zkušenosti od špiček v oboru. Když mladý člověk nemá správného mentora, roste mnohem pomaleji, než když spolupracuje s inspirativními lidmi.
Všechno si musíš zdlouhavě vyjednávat – letní školu rétoriky, kurz umělé inteligence nebo školení facilitace. Ne každá advokátní kancelář má prostředky na to, aby svým lidem umožnila rozvoj v oblastech, které souvisí s jejich specializací. A jen zlomek firem se koncipientům věnuje i nad rámec „povinného“ vzdělávání. Jenže u „práce hlavou“ je nezbytné, aby člověk nezabředl v rutině a pořád viděl smysl svého konání. Ne každý ho má úzce vymezený a potřebuje přesahy.
Soutěživost mezi kolegy, mikromanagement nebo přílišná opatrnost partnerů, kteří si nechávají „ty největší právní špeky“ pro sebe. Jenže jak má koncipient růst, když s ním ostatní příliš nespolupracují a nepustí ho k pořádné práci? Až příliš často se koncipienti využívají k nošení obsílek na soud a jiným podřadným úkolům. Na to ale má fungující advokátní kancelář zaměstnance back office.
Dril není občas na škodu. Pokud ale koncipient dělá pořád dokola stejné úkony, přestane mu práce v advokátní kanceláři dávat smysl. V takové situaci je potřeba leadership – vedení firmy musí svým zaměstnancům vysvětlit důležitost i té rutinní práce a nastínit souvislosti, aby věděli, proč to bez nich nejde. Ne každý to dokáže. A ještě méně zaměstnavatelů dokáže lidem nabídnout komplexnější nebo strategičtější úkoly.
Work-life balance patří k největším HR buzzwordům. Když má ale člověk pracovat každý druhý víkend a během týdne se domů dostává až po deváté večer, je v advokátní kanceláři něco špatně. Strukturálně špatně. Dobrý zaměstnavatel se stará i o odpočinek svých lidí. Jinak totiž neodvádějí kvalitní práci.
Firemní strategie bývá doménou partnerů. To však neznamená ignorování podnětů od služebně mladších kolegů. Právě koncipienti často dokážou vycítit zajímavou příležitost, protože si všímají jiných věcí než ostřílení advokáti. Pokud koncipient opakovaně přichází s nápady na vytvoření nové služby nebo oslovení nového klienta, ale z vedení advokátní kanceláře „se ozývá“ jen mlčení, je čas popojít o dům dál.